Život na Velehradě

Jmenuji se Konstantin a jsem zde se svým bratrem Metodějem na přání knížete Rostislava. Ten chtěl docílit úplné nezávislosti. Císař Michal mě spolu s bratrem pověřil prohloubit a založit nezávislou církevní organizaci. Při bohoslužbách používám slovanský jazyk. Proto jsem se rozhodl přeložit texty písma svatého do slovanského jazyka. Vytvořil jsem písmo zvané hlaholice. Toto písmo bylo schváleno v Římě. Při zdejším pobytu jsem onemocněl a po uzdravení vstoupil do řeckého kláštera, kde jsem přijal řeholní jméno Cyril. Velehrad se stal nejvýznamnějším poutním místem na Moravě a je spojen s tradicí Cyrilometodějskou.

Marek Suda

Návštěva – Dávní Slované

Já s rodiči bratrem, babičkou, dědou a naším psem Barykem a ještě se spoustou dalších lidí žijeme kousek od Velehradu. Bydlíme v osadě, která je opevněným hradištěm. Moje mamka se stará o domácnost, babička vaří s ostatními ženami a děda s taťkou jsou kováři. Já si ráda píšu a kreslím. Naše písmo se jmenuje hlaholice. Často s bratrem vymýšlíme různé příběhy. Taky se s Ondrou chodíme dívat do ohrady, kde je kůň, kterému říkáme Blesk. Měli jsme kozu Lízu, ale ta se ztratila. Vyrábíme nebo směňujeme věci, které pak vezou karavany do dalekých zemí na výměnu. Máme pole, kde jsou obilniny, třeba proso, žito, ječmen a pšenice. O ně se stará můj strýc a teta. Teta ještě tká látky ze lnu, vlny a bavlny. Po obědě jde Ondra pomáhat dědovi a taťkovi. Budou vyrábět různé šperky ze zlata a stříbra. My s mamkou půjdeme do kostela. Kostely jsou většinou postaveny z kamene nebo ze dřeva. Když jsme přišli domů, uvítali jsme návštěvu. Byla to teta, strýc, sestřenka Adéla a bratránek David. Přišli proto, že maminka měla narozeniny. Taťka a děda dali mamce stříbrný řetízek a zlatý náramek, byly moc pěkné. Teta se strýcem dali mamce ovečku z jejich stáda a my děti hrníček a talířek z keramiky. Mamince se všechny ty dárky moc líbily. Ale my s Ondrou jsme ještě chtěli ukázat Ádě a Dádovi našeho koně Bleska. Tak jsme se zeptali rodičů, jestli můžeme. Rodiče nám to samozřejmě dovolili. Společně jsme šli, Adélce a Davidovi se moc Blesk líbil a taky se na něm svezli. Potom jsme šli domů. Nakonec jsme se rozloučili a návštěva odešla. Byl to moc pěkný večer.

Pavlína Drápalíková

Náš příchod na Velehrad a naše poslání

Jmenuji se Metoděj a společně s bratrem biskupem Konstantinem jsme vysláni knížetem na Velkou Moravu k Rastislavovi. Proč právě my? Pro znalost staroslovanštiny. V roce 863 jsme dorazili na Velehrad s posláním šířit kázáním víru ve staroslovanštině. Já, Metoděj překládám liturgické knihy do staroslovanštiny. Ty nám slouží k bohoslužbám. Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici. Já společně s bratrem Konstantinem pracujeme zde. S velkými úspěchy vedeme kázání ve staroslovanštině. Rok poté, v roce 864, napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši a kníže Rastislav je nucen přiznat vazalství vůči Východofranské říši a znovu umožní návrat latinským kněžím. Dochází ke svárům dvou koncepcí latinské a starosvětské.

Tomáš Kouba

Ve Velehradě

Pomalu se na Velké Moravě začalo šířit náboženství. Lidé opouštějí víru v mnoho božstev a začínají věřit v jednoho boha – my pohané se začínáme měnit v křesťany. Křest byl zvláštní obřad, při kterém se ponořením do vody nebo jen pokropením vodou očistila duše člověka od prohřešků proti novému náboženství. Člověk na sebe přijal slib, že bude dodržovat křesťanské zásady. I já jsem přijal svátost křtu. Křesťané začali stavět dřevěné i kamenné kostely. Lidé se museli učit psát a číst. Kníže Rastislav požádal císaře Byzantské říše, aby na Moravu poslal učitele víry – věrozvěsty, kteří lidem vysvětlili náboženství srozumitelným jazykem. A tak přišli na Moravu bratři Konstantin a Metoděj, kteří znali slovanský jazyk. Mí rodiče se začali učit nové slovanské písmo – hlaholici. Konstantin a Metoděj byli za své zásluhy o šíření křesťanství prohlášeni za svaté. Křesťané začali ve větších městech stavět dřevěné ale i kamenné kostely.

Pavel Šlitr

Velehrad

Kdybych žil ve Velké Moravě, byl bych nejdříve pohanem, ale když přišel na Moravu Cyril a Metoděj a začali šířit křesťanství, tak bychom všichni přijali křest. Začali bychom se učit číst a psát, protože Konstantin vymyslel nové písmo hlaholici. Bydlel bych v opevněném hradišti a rodiče by byli zemědělci nebo řemeslníci. Neměli bychom doma žádnou televizi, počítač, telefony a spoustu jiných věcí. V té době žili lidé skromně a doma si museli svítit loučemi nebo petrolejkami. Většinu toho, co bychom jedli, bychom si sami vypěstovali. Práce v té době byla namáhavá.

Tomáš Zumr

Dávní Slované

Zdravím. Jsem obyvatel Velké Moravy. Je 9. století. Žiji na Velehradě. Zažil jsem slávu našich věrozvěstů, Cyrila a Metoděje. Už nežijí, Metoděj zemřel 6. 4. 885 a je zde také pochován. Byl to můj přítel. Byl jsem jeho pomocníkem. Být pravou rukou arcibiskupa pro území Velké Moravy a Panonie mě naplňovalo štěstím a spokojeností. Věnovali jsme se řeholnímu životu, přibližovali jsme Písmo svaté našim slovanským bratrům. V Římě nám byla schválena staroslověnská bohoslužba. Také jsme pokřtili mnoho nových vyznavačů víry. Byl to plnohodnotný život zasvěcený dobré věci.

Jan Horský

Já, Slovan

Naše rodina bydlí v malé vesnici, kde je deset chatrčí. My v jedné z nich žijeme. Naše vesnice je opevněné hradiště. Chováme krávy a ovce. Z ovcí si děláme kožichy. Pěstujeme pšenici. Maminka tká lněné plátno, sestřička opéká maso. Dnes k nám přijede na návštěvu kupec Sámo. Tatínek říká, že se stane naším králem. Povede naše kmeny ve válce proti Avarům. Žijeme v chatrči, kde spíme i jíme. Naše chatrč je zapuštěná v zemi. Střechu máme ze dřeva a z rákosu. Máme keramické nádobí, postele máme vycpané trávou a slámou.

Vendulka Nekutová