Pátrání – socialismus

Táta: Můj taťka bydlel v Pardubicích. Měli televizi a rádio. V Pardubicích ho to nebavilo, protože tam neměl co dělat. Někdy si někam zajel na kole, ale jinak byl doma – četl, skládal si něco z papíru a maloval. Nejvíce se těšil na víkend, protože v pátek po obědě jeli vlakem do Chrudimi za babičkou. Tam měl pořád co dělat. Nejvíce chodil s kamarádem do lesa, stavět bunkry nebo si hrát na vojáky. Vždy v neděli večer se rozloučili s babičkou a jeli zpátky do Pardubic.

Mamka: Moje mamka v mých letech žila v Horní Brusnici u Dvora Králové. Žila v bytovce, kde měla spoustu kamarádů. Chodila do školy do místní málotřídky, později do blízkého města. Mamka se snažila dobře plnit své školní povinnosti, ráda pomáhala v domácnosti, na zahrádce a také se starala o svoji maličkou sestru. Chodila do tanečního a výtvarného kroužku. Skoro každý víkend trávila u babičky, kde rodiče začínali stavět nový dům, kam se v mamčiných čtrnácti letech přestěhovali. U babičky bývala ráda – hrávala si s partou bratranců a sestřenic.

Babička a děda: Když bylo babičce a dědovi jedenáct let, byla polovina 50. let 20. století. Oba dva se narodili ve starých selských rodinách, děda u Dvora Králové a babička ve Starém Bydžově. Každodenní pomáhání na poli i u zvířat bylo samozřejmostí. Z té doby pochází dědova láska ke koním, které dodnes chová ve svém hřebčíně. Babička se také starala o svého mladšího bratra, děda rád rošťačil se svými čtyřmi sourozenci a kamarády. Oba chodili do málotřídky a děda musel od šesté třídy šlapat pět kilometrů do školy a zpátky. Konec 50. let byl pro obě rodiny náročným vstupem do JZD, pracovali za moc málo peněz. Děda s babičkou museli pracovat v zemědělství, i když babička chtěla být učitelka. Oba časem vystudovali zemědělskou školu a děda i vysokou školu.

Janek Špás

Život za socialismu

Babička: Moje babička se narodila v Pardubicích. Když byla malá, byly banány a pomeranče jen na Vánoce. Hraček nebylo mnoho. Měla doma rozhlas po drátě. Měla čtyři sourozence, ona z nich byla nejstarší, a proto musela hodně pomáhat mamince. Například chodit do prádelny či umývat nádobí. Jezdila hodně na tábory. Místo limonád měli šuměnky, to byly tři druhy žlutá, oranžová a červená. Nejvíc hráli hliněnky. Chodila do školy šest dní v týdnu a nebyly žádné kroužky.

Děda: Narodil se ve Svojšicích. V sobotu a v neděli jezdil na Pionýru zmrzlinář a rozvážel zmrzlinu, nebo když měl řidič z ČSAD volno, tak je vozil za pár korun na výlety. Tehdy nebyly počítače a všelijaká takováhle technika, děti k sobě měly blíž. Protože měli pole, děda často objevoval na stole cedulku se zprávou například: „Oběd máš v troubě, až se najíš, přijď pomáhat na pole.“ V létě chodili k řece. Na Vánoce dostával oblečení. První kolo dostal v patnácti. Chodil ministrovat do kostela a když ho pan farář jednou poslal pro svačinu, místo svačiny koupil sto lízátek.

Mamka: Narodila se v Chrudimi a bydlela v Rozhovicích. Chodila do pionýra, kde pomáhala s jiskřičkami. V jedenácti letech se už učila jezdit na motorce. Jezdila na pionýrské tábory. Učila se hrát na kytaru. Měli auto Dacii bílou, ale nepamatuje si to přesně, protože často měnili auta. Měla psy Míšu a Čertici. Dále měla sedm koček. Chodila hodně ke koňům nebo do kina. Taká často spala venku ve stanu. Jezdila se koupat do Čepí nebo do Jezbořic na kole. Často chodila pěšky.

Táta: Táta nechodil do pionýra, protože se tam neměl jak dostat, a proto měl často ve škole problémy. Doma již měli černobílou televizi. Za jeho doby už bylo více hraček a měl promítačku. Chodil do šachů a do rybářského kroužku. Musel pomáhat na poli a od dědy dostával 5 Kč za jeden okopaný řádek. Měl již koloběžku, trojkolku, proti babičce a dědovi měl už lepší život a bylo více možností.

Daniela Málková

Život za socialismu

Babička: Babička pochází ze Severní Moravy v pohraničí. Dětství měla chudé, ale přesto veselé. Pochází ze sedmi sourozenců a jako třetí nejstarší se musela o všechny starat. Neměli televizi, ale hrozně rádi poslouchali vyprávění sousedů, kteří se scházeli na večerní sedánky. Neměli vodovod, a tak chodili pro vodu ke studni, neměli auto, všude chodili pěšky nebo jezdili autobusem. O Vánocích měli chudý stromeček, ale přesto hezký. Strojili ho ořechy, jablky, cukrem a slaměnými ozdobičkami. I když toho nebylo moc, babička na své dětství ráda vzpomíná.

Dědeček: Děda se narodil v Lukavici v zemědělské rodině. Když byl starší, musel pomáhat na poli a s hospodářstvím. Také neměli vodovod a vodu brali ze studně. Neměli auto, hodně jezdili na kole. Děda rád vzpomíná, jak se dralo peří a oni jako děti poslouchali vyprávění sousedů. Vánoce pro něj byly svátkem, kdy u stromečku zpívali koledy a rozbalovali dárky. I když jich nebylo moc a byly obyčejné, jako například punčocháče, kalhoty, ponožky a knížka, měl z nich radost.

Maminka: Mamka bydlí v Lukavici a když byla malá, měla se už trochu lépe. Její rodiče měli černobílou televizi, auto Škoda 110, měli už koupelnu a sociální zařízení doma. O Vánocích dostávali pod stromeček hračky, knížky, hry a nejvíce se těšili na banány a pomeranče, které její rodiče vystáli ve frontě. V té době se dalo tohle ovoce sehnat jen na Vánoce.

Tatínek: Taťka bydlel v Proseči, žil se svou matkou u jeho dědy a babičky, kteří měli soukromé hospodářství, a proto vždy po škole musel pomáhat na poli a s různými zemědělskými pracemi. Měli také černobílou televizi, na kterou se koukali vždy po práci, později měli i auto. Chodil s kamarády hrát fotbal a v létě se chodili koupat. Vodovod měli, a tak nemuseli chodit pro vodu ke studni.

Patrik Zástěra