František Veverka

Jmenuji se František Veverka. Narodil jsem se v Rybitví roku 1799. Zajímal jsem se o stroje a v roce 1827 jsem sestrojil ruchadlo. Tento vynález pomáhal hlavně sedlákům a všem, co pracují na poli. Pomáhal mně s ním můj bratranec Václav Veverka, který byl vyučen kovářem. Ale z vynálezu jsme nijak nezbohatli. V roce 1838 mi zemřela manželka na souchotiny. Ke třem dětem a k hospodářství jsem potřeboval novou hospodyni, a proto jsem se oženil s Annou Pernerovou. Anna ale neuměla hospodařit, proto dluhy rostly a musel jsem prodávat velké části pole. Hádali jsme se spolu, proto jsem upadal do apatie. Nakonec jsem v roce 1844 prodal statek a přestěhoval se do Břehu u Přelouče. Ovšem neměl jsem již dost energie, takže jsme se nakonec stejně přestěhovali do podnájmu v Přelouči.

Daniela Málková

František Veverka

V dětství jsem musel hodně pracovat. Měl jsem také kamarády. Hodně jsme pomáhali doma s domácností. Ale moc dobře se nám nevedlo. Když jsem vyrostl, stal jsem se rolníkem. Měl jsem jednu ženu, dvě děti a velký statek. Žena se starala o děti a domáctnost a já jsem se staral o celou rodinu, abych ji uživil. Později jsem se stal vynálezcem. Vynalezl jsem třeba ruchadlo se svým bratrancem. Ale byl to můj nápad. Ruchadlo byl pluh k orbě půdy. Ruchadlo půdu kypřilo a zároveň ji i obracelo. Se ženou a dětmi se nám vedlo dobře, ale potom mi žena zemřela. To bylo roku 1838. Byl jsem velmi smutný. Až po čase se to zlepšilo. Ovšem vedlo se nám velmi špatně, nezvládal jsem práci a ještě k tomu děti. Později jsem potkal Annu Pernerovou, která se mi líbila. Po čase jsme se vzali. Měli jsme se rádi. Ale Anna neuměla vařit a hospodařit. Začal jsem být unavený a to mi v roce 1849 bylo teprve padesát let.

Iveta Mrowietzová

Václav Prokop Diviš

Narodil jsem se v malé zemědělské usedlosti roku 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Byl jsem vynikajícím studentem, a tak jsem odešel na studia do jezuitského latinského gymnázia ve Zlíně. Poté jsem byl vysvěcen na kněze a učitele přírodních věd. V roce 1736 jsem přijal návrh opata Nobelka, abych se ujal řízení farnosti u Znojma, a stal jsem se farářem. Toto odlehlé místo stranou velkých měst jsem využil na své experimenty s elektřinou. K tomu jsem si vlastnoručně vyrobil stroj elektrum. Byla to skleněná koule připevněná k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením o polštář z telecí kůže jsem získával elektriku. Brzy jsem zjistil, že blýskání a hřmění jsou vlastně stejné výjevy, které jsem pozoroval při svých pokusech. Pověst o mých experimentech se donesla až k císařskému dvoru ve Vídni. V roce 1750 jsem byl vyzván císařem Františkem Štěpánem I. Lotrinským a císařovnou Marii Terezii, abych jim své experimenty ukázal. Císaři se mé pokusy líbily, a tak mě odměnil zlatými medailemi. Celou dobu jsem vedl čilou korespondenci s fyziky po celém světě. V roce 1753 byl v Petrohradě náhodně zabit bleskem profesor Georg Wilhelm Richmann. A to mě vyprovokovalo k tomu, abych sepsal pojednání o blescích. Poté jsem postavil stroj, jehož posláním bylo bez škod rozptýlit blesk. Byl to vodorovný železný kříž, umístěný na až 41,5 metru vysokém stožáru. Také jsem sestrojil předchůdce elektrofonických varhan a používal jsem elektřinu pro léčebné účely. A poté jsem vynalezl bleskosvod. Roku 1759 bylo veliké sucho. Lidé se domnívali, že můj bleskosvod rozhání mraky, a tak mi můj stroj zbořili.

Janek Špás

Já jako Josef Ressel

Narodil jsem se dvacátého devátého června roku 1793 v Chrudimi. Jako jeden ze svých prvních vynálezů mě napadl lodní šroub a hned jsem věděl, kam ho správně umístit. No přece na záď lodi před kormidlo. Můj otec byl sice Němec, ale matka byla Češka. Chodil jsem na gymnázium od roku 1809 a roku 1812, po jeho vystudování, jsem odešel do Vídně, kde jsem většinou poslouchal rad svých profesorů.

Stanislav Zach

Já jako Josef Ressel

Narodil jsem se v Chrudimi 29. června roku 1793. Žil jsem v rodině úředníka finanční správy. Otec byl Němec a matka Češka, doma jsme mluvili hlavně česky. V roce 1820 jsem se stal lesníkem v přístavním městě Terst. Už v té době jsem navrhl řadu technických zlepšení a vynálezů pro nejrůznějších obory – pneumatickou poštu, námořní měřící přístroje, mechanismus pro otáčení divadelního jeviště. Na nejdůležitější vynález jsem přišel, když jsem v přístavu spatřil malý kolesový parník zajištující dopravu mezi Terstem a Benátkami. V roce 1825 mě napadlo, kam správně umístit lodní šroub. Jeho umístění jsem vyzkoušel na člunu. Mě jako prvního na světě napadlo umístit lodní šroub mezi zádí lodi a kormidlem. Byl jsem na sebe pyšný.

Tereza Milčinská

James Watt

Narodil jsem se 19. ledna roku 1736 v Greenocku. Byl jsem skotský mechanik a fyzik samouk. Parní stroje jsem nevyrobil, ale jen jsem je upravoval. Rok jsem se učil u T. Morgana v Londýně, to bylo v roce 1755. Když jsem se vrátil do Glasgowa, stal jsem se univerzálním mechanikem. V roce 1759 jsem se dozvěděl o parním stroji Thomase Nercomena, ale prakticky jsem se s ním seznámil až v roce 1763. Roku 1765 jsem sestrojil oddělený kondenzátor páry, čímž jsem stávající konstrukci výrazně vylepšil.

Moje další vynálezy a objevy:
• dvojčinný parní stroj
• nezávislý objem složení vody
• upřesnění fyzikálního pojmu práce
• zavedení jednotky koňská síla, kterou později nahradil v soustavě SI po mně pojmenovaný Watt.
• odstředivý regulátor
• vývěva
• setrvačník parního stroje
• dvojcestný ventil
• vyřešil jsem utěsnění pístu

David Remeš

Já, Josef Božek

Narodil jsem se 28. února 1782 v Biercích. Už ve svém dětství jsem se zajímal o ozubená kolečka a různé nářadí. A protože jsem chtěl pracovat a vyrábět věci ručně jako mechanik, později jsem vystudoval gymnázium v Těšíně. Už tam se ukázalo, že jsem zručný, a proto jsem se začal učit v Brně. A nakonec, tentokrát pěšky, jsem se vydal do Prahy do školy na mechanika, s osmi groši v kapse. Tam jsem si našel místo jako hodinář, vyrobil jsem mnoho druhů hodin a pak dokonce i kyvadlové hodiny pro pražské Klementinum. Pak jsem začal vyrábět pohyblivé protézy, umělé ruce a nohy. Později jsem si našel místo u vrchnosti a byl jsem pořád blíž a blíž k mechanice. A až nakonec jsem dostudoval a stal jsem se českým mechanikem. V roce 1815 jsem vynalezl první český, parou poháněný automobil na našem území. Dále jsem vynalezl první český parník a když byly vybudovány první české železnice, navrhl jsem pro ně železniční vozy. Měl jsem ženu a dva syny, kteří se už od dětství zajímali o mé zaměstnání mechanika. V roce 1817 jsem se rozhodl, že automobil poháněný parou a parník předvedu před lidmi a vybral jsem za to dost peněz. Ale v průběhu předvádění peníze někdo ukradl, a tak jsem se zklamaný vrátil k hodinářství a dále jsem vyráběl jen stroje a čerpadla pro továrny. Až když synové dospěli, pokračovali v mechanice jako já.

Patrik Zástěra