Píše se rok 1420, když jsem se já, Lev z Lažan, přidal k Janu Žižkovi z Trocnova, k bývalému zbojníkovi, který ve svých dvanácti letech přišel o své levé oko a půl tváře a který věrně navštěvoval kázání Mistra Jana Husa. Když jsme šli do boje, povzbuzovala nás píseň „Kdož jsú boží bojovníci“. V bojích jsme používali naše zbraně – meče, píšťaly, louče, praky, cepy, palcáty, sekery a kuše – zkrátka veškeré zemědělské nářadí, jelikož s ním jsme uměli nejlépe zacházet. Nad řekou Lužnicí, v nově vybudovaném Táboře, jsme si vystavěli svá nová obydlí v kamenných domech, tam se také při vstupu do města vybíraly peníze a vše co mělo nějakou cenu. Stoupenci krále Václava IV. zajali lidi, kteří byli na straně Jana Žižky. Odvlékli je na Kutnou Horu a tam je zabili tím, že je svrhli do šachet. Později král Václav IV. zemřel a vlády se ujal jeho mladší bratr Zikmund Lucemburský, kterého jsme nenáviděli proto, že se podílel na smrti Mistra Jana Husa. Na stranu Jana Žižky se přidalo velké množství prostých lidí, ale i šlechticů. Bitva začíná, Žižka se svými vojáky útočí na soupeřův úkryt. Při této bitvě nám zemřelo mnoho silných a spolehlivých bojovníků. Žižka rozhodl: „Jdeme bojovat o Prahu.“ A rozhodl, že se usadíme na Vítkově a budeme čekat na protivníky, na Zikmundovo vojsko. Vydal rozkaz vykopat díry pod hradbami. Zatímco všichni kopou, bratr Žižka hoduje. V dáli jsou vidět soupeři, Zikmund dal pokyn a půlka armády se vydala do útoku. Zanedlouho vyběhli další křižáci. Jejich přesila krutě decimuje naše bratry, ale Žižka a jeho armáda se jen tak nedají. Záloha vojska Jana Žižky už vyběhla proti soupeřům. Ti se polekali a zbaběle utekli. Bratr Žižka a my s ním, kteří jsme přežili, jsme zvítězili.
O rok později, při obléhání hradu Rabí přišel Žižka o své druhé oko, ale bitvu dokončil. V roce 1422 porazil druhou křížovou výpravu a v roce 1424 při tažení na Moravu umírá u Přibyslavi. Jeho vojáci, „sirotci a táborité“, jak si po jeho smrti říkali, bojovali nadále. V bitvě u Lipan roku 1434 však byli krutě poraženi, bohužel vlastními bratry – panskou jednotou. Mnozí padli v tomto boji nebo byli zajati. Bitvou u Lipan husitské války v Čechách skončily, ale klid ještě dlouho nenastal. A já, Lev z Lažan, jsem vše zapsal do svého deníku, abyste to věděli i vy, jak dopadl slavný Jan Žižka z Trocnova. Za pár let (roku 1444) padl los i na mě a já umírám také.
Pavel Šlitr
Já jsem voják Vojta. Jsem kališník. Společně s přáteli se vydáváme na Tábor. Tam jsme se domluvili s hejtmanem Janem Žižkou, že půjdeme na pomoc Pražanům proti Zikmundovi Lucemburskému (Lišce Ryšavé). V Praze nás pěkně přivítali a Jan Žižka se domluvil s ostatními, že postavíme malé opevnění proti křižákům na Vítkově. Mezitím na Tábor útočí křižáci, protože se dozvěděli, že Žižka se svou armádou je pryč. Ale náš vojevůdce Táborským poslal jízdu, a i proto husité vyhráli. Když Zikmund přijel se svou armádou k Vítkovu, začali jsme bojovat. Chvíli to už vypadalo, že Zikmund vyhraje, ale nakonec to křižáci vzdali. A my jsme je hnali od Prahy pryč. To bylo přivítání a radovánek v celé Praze.
