Středověký srub

Ve středověkém srubu by bydlela naše rodina. Tatínek by byl dřevorubcem a maminka služebná na hradě. Já bych se staral o zvířata, měli bychom kozičku a kravičku. Tatínek a maminka dostávali málo peněz, proto jsme nebyli moc bohatí. Proto tatínek prodával dřevo uhlířům, aby z něho udělali dřevěné uhlí, které jsme si potom od nich kupovali, abychom s ním mohli v zimě topit. Můj mladší bratr i já chodili s tatínkem do lesa a pomáhali jsme mu, občas jsme s bráchou přinesli z lesa malý strom na topení. Doma jsme měli ohniště, na kterém maminka vařila jídlo a kterým jsme si topili, také jsme občas mamince pomáhali při vaření.

Tomáš Zumr

Můj život ve středověkém srubu

Začíná léto. Den se mění a začínají se to ráno probouzet květiny, zvířata a potom jsem se probudil i já. Moje rodina ještě spala a já jsem udělal snídani. Potom se probudil můj mladší bratr a povídá mně, že rodiče vzbudí a já mu odpověděl, že je klidně může vzbudit. Tak jsme se sešli u stolu se snídaní. Táta se šel se mnou ven projít. Potkali jsme srnky, ale nelovili jsme je, měli jsme jídla dost. Potichu jsme se vytratili, abychom je nevyplašili.

Tomáš Kloboučník

Můj život ve středověkém srubu

Začíná jaro. Dny se prodlužují a otepluje se. Brzy budeme sít obilí. Máme malé políčko hned za domem na okraji vesnice. Je to výhoda. Uživí se na něm i naše domácí zvířata, slepice, husy a dvě kozy. Naše zvířectvo bydlí ve chlévě, ale malá kuřátka a housátka nám štěbetají ve světnici, aby jim bylo tepleji. V sobotu půjdeme na trh do Chrudimě. Už jsem tam dlouho nebyl. Husité vypálili klášter a zavraždili několik mnichů. Nyní už je tam snad klid a město se obnovuje. Už se těším, koho potkáme a co se dozvíme nového. Za hradbami města bydlí i moje teta. Možná u nich přespíme, ale není to jisté. Do té doby musíme stihnout ještě udělat moc práce. Zítra budeme péct chleba a pozítří budeme prát. Dokud je chladno, rád trávím volný čas v našem domě, kde pomáhám mamince s vařením a babička nám k tomu předčítá moudra ze svaté knihy. Ale už aby bylo tepleji, abych mohl trávit celé dny venku s rodiči i se svými kamarády.

Jan Horský

V našem středověkém srubu

Žiji se svojí rodinou ve středověkém srubu. Je zařízen skromně. Na otevřeném ohništi připravujeme pokrmy z kyselého těsta, luštěnin, obilnin, mléka a zeleniny. Také děláme placky z mouky, které se pečou na rozpáleném kameni. Když maminka udělá kaši, sladíme ji medem, který sbíráme v lese a sirupem z javorové šťávy. Když je pokrm připraven, sedneme si na zem a jíme z dřevěných misek rukama nebo dřevěnou lžící. U srubu máme malé políčko, které se přerývá dřevěným rádlem. Dá to hodně práce, musíme úrodu ochránit před zvěří. Proto okolo pole stavíme proutěné ohrady a proplétáme je trním. Pěstujeme obilí, luštěniny, mák, řepu a len. Také máme hospodářská zvířata. Kozy, prasata, krávy, ovce a drůbež. Z ovčí kožešiny vyrábíme přikrývky a z kravské kůže boty. Když sklidíme obilí, uložíme ho do jámy, která se musí nejdříve vypálit a vyložit slámou. Často se modlíme, aby zásoby nezplesnivěly, protože bychom zemřeli hlady. Náš život je těžký.

Hana Kropáčková

Náš život ve středověkém srubu

Jmenuji se Tomáš a žiji se svými rodiči a bratrem v krásném srubu s kamennou podezdívkou a doškovou střechou. Tatínkova celodenní práce je starost o naše pole, kde je neustále spousta práce. Maminka se společně se mnou a bratrem Jirkou stará o dobytek. Vedle našeho srubu v našem chlévě máme krávy, ovce a slepice, které jsou pro nás důležité, protože od nich máme maso, mléko, vejce, kůži. Tatínek na poli pěstuje obilí, řepu a jiné, pro nás důležité plodiny. Z nich maminka vyrobí placky a z mléka sýr. K obědu máme placky a polévku. Maso není naší každodenní stravou a máme ho jen velmi zřídka, jen ve svátek a na něčí narozeniny. Žijeme velmi skromně a používáme hliněné nádoby a dřevěné lžíce. Oblečení nosíme velmi jednoduché a jednobarevné z přírodního materiálu, většinou ze lnu nebo vlny. V zimě i z kožešin. Po každodenní náročné práci uleháme v našem srubu ke spánku na lože vystlané kůrou a kůží. Přikryjeme se kůží a kožešinami. V místnosti hoří oheň a my při jeho světle usínáme. Už každý z nás ví, co bude zítra potřeba dělat. Jsem malý, ale už teď vím, že naše rodina, náš srub a domácí zvířata jsou pro mě důležitá.

Tomáš Kouba

Náš středověký dům

Náš dům je ze dřeva, střechu máme ze dřeva a rákosu. V ní máme větrací otvor, kudy vychází kouř od ohně. Spíme na dřevě, které je vyplněné větvemi, rákosem a trávou. Jíme a pijeme z keramických nádob. Dům je zapuštěn do země a stěny jsou vymazány jílem. Spíme, jíme a vaříme v jedné místnosti. Nemáme ale židle ani stůl. Naše podlaha je z udusané hlíny. Tatínek neví, co to jsou kamna, proto topíme tak, že vprostřed domu rozděláme oheň. Moc se mi tam líbí.

Vendulka Nekutová

Středověká oslava

Já mamka, taťka, babička, děda, můj bratr Ondra, náš pes Baryk bydlíme ve srubu. Děda a taťka pracují na poli, kde máme pšenici a ječmen. Mamka a babička se starají o domácnost. My s bráchou si chodíme hrát k naší tetě. Někdy jí pomáháme na poli. Za odměnu nám dá hrách, který je moc dobrý. Na poli taky pěstují obilniny. Ale nejradši chodíme za naší kočkou Bobinou. Našli jsme ji, když jsme si hráli s kamarádkou Hančou a jejím bratrem Michalem. To je naše parta. Taky se chodíme dívat do ohrady, kde jsou zvířata. Jsou tam prasata, krávy, drůbež a ovce. Za chvilku jdeme s Ondrou na oběd. Budeme mít pražmo. To je hrách upražený na sucho na velké pánvi. Po obědě jdeme k Hanče a Michalovi. Jde tam celá naše rodina. Hanča bude mít totiž narozeniny. To já až za tři měsíce. Ale už se moc těším a jsem zvědavá, co dostanu. Od nás Hanča dostala pejska a rodiče jí ušili krásné šaty. Její mamka je totiž švadlena. Ten pejsek se jí moc líbil, byl to jezevčík. Dala mu jméno Besina. Za chvíli jdeme na večeři. Hanči mamka uvařila obilnou kaši a mléko. Všem moc chutnalo. Po večeři si jdeme hrát s Besinkou a Bobinou. Ale Besina nemá ráda kočky, takže Bobina musela k rodičům. Celý večer jsme si pěkně užili. Těším se až budu mít narozeniny já.

Pavlína Drápalíková

Středověký srub

Jmenuji se Marek a žiji s rodinou v dřevěném srubu. U domu máme malé políčko, na kterém pěstujeme obilí (pšenici a žito), luštěniny či řepu. Další pozemky zůstávají ladem a pase se zde dobytek. Také chováme hodně domácích zvířat: ovce, krávy, prasata, slepice, koně. Na otevřeném ohništi žena připravuje vždy dobré jídlo. Je to třeba polévka, kterou jíme dřevěnou lžící a z misek. K večeři máme většinou obilnou nebo hrachovou kaši. K tomu pijeme vodu nebo mléko. Maso je pouze svátečním pokrmem. Já se starám o polnosti a pěstování plodin. Musím také čistit a vyřezávat křoví, kypřit půdu proti plevelu. Okolo pole jsem postavil dřevěnou ohradu proti vysoké zvěři, aby nám nezlikvidovala úrodu. Obilí po dozrání sklízím do obilné jámy. Tu si vždy předem připravím. Nejprve ji řádně vypálím a stěny vystelu slámou. To si musím udělat, aby se dobře uskladnilo obilí. I tak se může obilí zapařit, a to by pro celou moji rodinu znamenalo velkou katastrofu. Neměli bychom obživu na celou dlouhou zimu. V tomto našem srubu se nám velice dobře a spokojeně žije.

Marek Suda

Život ve středověkém srubu

Náš srub tatínek vybudoval na kamenné podezdívce z roubených kmenů s doškovou střechou. Měli jsme jednu velkou společnou místnost, ve které bylo otevřené ohniště, na kterém maminka vařila a které nám dávalo teplo a světlo. V přední části jsme měli narovnané hliněné nádoby na vaření, hliněné misky a dřevěné lžíce, i když jsme většinou jedli rukama. Maminka často vařila polévku z kyselého těsta s česnekem a cibulí, obilnou kaši z drceného obilí nebo hrachovou kaši s vodou a mlékem. Obilná kaše byla chutnější, když mi ji maminka přisladila medem nebo sirupem z javorové šťávy. Často jsme také jedli tvaroh, ovčí sýr, vejce, mrkev a zapíjeli jsme to vodou nebo mlékem. Maso maminka připravovala na kameni pouze výjimečně ve sváteční dny. Stůl a židle jsme neměli, jedli jsme na zemi. V zadní části jsme měli svá lože vystlaná kůrou a kůží. Kolem srubu byly chlévy a jámy na obilí.

Tatínek s maminkou se starali o pole, které mám stále zarůstalo roštím a museli jsme ho proto neustále čistit a kypřit dřevěným rádlem, velký problém nám dělaly velké hroudy. Proti vysoké zvěři, plevelu a vetřelcům tatínek stavěl proutěnou pletenou ohradu, ale někdy i nasekal větve s trním. Pěstovali jsme hlavně obilí, hrách, mák, řepu a len. Sel hlavně tatínek, a to ručně. Rozhazoval semínka z šátku uvázaného jedním cípem na rameni. Po sklizni uložil obilí do jámy na obilí, která musela být dobře vypálená a vystlaná slámou, aby se obilí nekazilo, protože jinak bychom nemohli přežít ani zimu. Maminka se starala o dobytek, který se pásl na vedlejších, neobdělávaných polích. Měli jsme krávy, kozy, ovce, slepice, prase, ale i pejska, se kterým jsem si mohl také pohrát, jinak hlídal náš dobytek. Oblečení jsme měli jednoduché, jednobarevné. Pokrývalo celou naši postavu. Maminka ho tkala ze lnu nebo z vlny. Kůže z dobytka a ovcí nám sloužily jako přikrývky, ale také pro zimní období jako teplé oblečení. Maminka s nimi občas zašla i do tržnice, která se nacházela v hradní osadě.

Pavel Šlitr