O staré Praze

Jmenuji se Tomáš a chtěl bych vás provést jednou z pověstí ze Starých pověstí českých. Vybral jsem tu o staré Praze. Je to krásná pověst o vzniku krásného města. Jeho zakladatelem je Karel IV. Radní považovali Karlův nápad za hloupost, ale král Karel IV. se nenechal odradit a svou myšlenku začal realizovat. V Praze nechal za své vlády dostavět naše nejznámější památky, mezi které bezesporu patří Hradčany, chrám svatého Víta. Nechal postavit most, který by na věky přetrvával a odolával všem vlivům. Most pojmenovali Kamenný. Říká se, že je nejpevnější, protože při jeho stavbě do zdiva přidávali zedníci syrová vejce. Král Karel nařídil všem městům v Českém království, aby každé poslalo určitý počet kop vajec na stavbu pražského mostu. Posílali je, vůz za vozem přijížděl ze všech měst, vejce skládali a rozbíjeli je do vápna. Také z Velvar jich poslali na celý vůz. Když zedníci první až páté vejce z velvarského vozu roztloukli, nevěřili svým očím. Zjistili, že jim Velvarští přivezli na stavbu vejce uvařená natvrdo. Král stonal, na Pražském hradě ležel soužen horečkou a lidé říkali, že více nevstane. On sám to věděl a očekával smrt. U postele byli královi synové a celá rodina. Král napomínal svého dědice v Českém království, Václava, ať vládne moudře a spravedlivě a žehnal mu zesláblou rukou. Vtom zazněl zvon chrámu svatého Víta a ozval se umíráček. Zvony smutně zvonily. Všichni kolem postele se lekli, jen v králově tváři byl klid, když tichým hlasem promluvil: „Slyšíte! Pán mne volá. Bůh budiž s vámi navěky!“ Umíráček zvonil sám a všechny ostatní zvony mlčely. V tu chvíli zavlál nad Prahou smutek, lidé věděli, že zemřel Otec vlasti, velký český král Karel IV. Chtěl vybudovat krásné a známé město, mezi které Praha určitě patří. Prahu zná každý a sen krále Karla IV. se tu splnil.

Tomáš Kouba

Hora Říp

Jmenuji se Marek a chtěl bych vám předat zajímavosti o hoře Říp. Horu Říp najdeme pět kilometrů jižně od Roudnice nad Labem. Z hory Říp je dokonalý výhled na Polabskou nížinu a České středohoří. Na jejím obvodu jsou tři vyhlídky – na východ Mělnická, na jih Pražská a na sever Roudnická. Říp je vysoký 456 metrů a je to čedičová kupa – pozůstatek sopky. Dnes je již značně snížená zvětráváním. Čedič obsahuje také magnetovec, což způsobuje výchylky střelky kompasu. Do roku 1875 byl Říp bezlesý, dnes téměř celou horu pokrývá les, většinou duby a habry, ale vyskytují se tu i další dřeviny, například javor, borovice, jasan a lípa. Název Říp je předslovanského původu. Kronikář Kosmas ve 12. století pokládá horu Říp za místo, kde se usídlili Slované vedení praotcem Čechem. Na vrcholu stojí románská rotunda svatého Jiří, původně zasvěcena svatému Vojtěchovi. Uvnitř rotundy je umístěna socha svatého Jiří s drakem. Připomíná se k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit. V 19. století byl Říp nejednou dějištěm táborů lidu a národních manifestací. 10. května 1868 zde byl slavnostně vytěžen první kámen do základů Národního divadla. V roce 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na vrchol vede několik turistických cest. A taky najdeme na zdi chaty připevněný nápis: „CO MOHAMMEDU MEKKA, to Čechu má být Říp!“ Hora Říp se mi zdá zajímavá, a proto bych ji rád navštívil s rodiči a sestrou.

Marek Suda

Život na Vyšehradě

Jmenuji se Pavel a chtěl bych Vás provést historií pražské památky - Vyšehradu, který se prostírá na skalnatém výběžku nad řekou Vltavou. Tradice tohoto místa je spjata s pověstmi, které literárně zpracoval Alois Jirásek ze starých kronik pod názvem Staré pověsti české. Vypravují o kněžně Libuši, jak ze svého sídla na Vyšehradě věštila budoucí slávu Prahy, jak vyslala poselstvo za Přemyslem Oráčem, o udatném Bivojovi a o bájném koni Šemíkovi a jeho skoku ze skály či o dívčí válce. Od Přemysla Oráče se také odvozuje původ z historických knížat z rodu Přemyslovců.

Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště v 10. století. Jeden z prvních dokladů o existenci vyšehradského hradiště jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století. Na Vyšehradě panoval kníže Vratislav II., který zesílil opevnění Vyšehradu a založil baziliku sv. Vavřince a rotundu sv. Martina, jeho nástupcem se stal Soběslav II. a pak kníže Vladislav II. Význam Vyšehradu pozvedl až Karel IV., který ho přestavěl v kamennou pevnost a připojil jej hradbami až k Novému Městu Pražskému. Vystavěl gotický palác, kapitulní chrám a mohutnou bránu zvanou Špička. Za husitských válek byl však celý královský okrsek zničen. Od poloviny 17. století se Vyšehrad proměňoval v barokní pevnost s vojenskou posádkou. V následujícím období byl Vyšehrad a jeho podhradí osídlen chudými řemeslníky a změnil se v malé městečko.

V součastné době zdobí Vyšehrad kostel svatého Petra a Pavla v novogotickém slohu a národní pohřebiště se Slavínem, které bylo zřízeno v místě farního hřbitova a je galerií hřbitovní plastiky. Místo posledního odpočinku zde nalezlo téměř 600 osobností kultury a vzdělanosti, například Antonín Dvořák, Karel Čapek, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda.

Vloni jsme s rodiči Vyšehrad navštívili, jelikož nám však počasí nepřálo a dost pršelo, dlouho jsme se tam nezdrželi, ale mohu Vás tam pozvat na krásný výhled na řeku Vltavu a Nové Město Pražské.

Pavel Šlitr