Opevněné hradiště

Můj život v keltské rodině by se mi líbil, protože bych s celou rodinou bydlel v některém dřevěném domě v opevněném hradišti. Mohl bych s kamarády lézt po hradbách, šermovat se a hrát si. Tatínek by byl kovářem a já bych mu pomáhal vyrábět zbraně. Maminka by se o nás starala, vařila pro nás, šila nám oblečení a starala se o zvířátka. Musel bych jí s bráškou pomáhat. Uvařila by nám keltské palačinky, protože je mám raději než maso. Pekli bychom doma chleba z obilí, které by rostlo na našem políčku.

Tomáš Zumr

Naše oppidum

Žiju ve vesnici, okolo které jsou pole. Naší vesnici se říká oppidum. V dřevěném domu s doškovou střechou tady vaříme, jíme a spíme. Můj tatínek je zdatný, maminka vaří v železném kotlíku. Sestry mají šperky ze zlata, bronzu a stříbra. Tatínek má sekeru ze železa. Všichni věříme v bohy, kteří žijí v potocích, skalách i na stromě. Bohům dáváme posvátné předměty a obětujeme zvířata. Muži z našeho kmene nás brání před Římany. Ani moje sestry nemusí chodit do školy.

Vendula Nekutová

Moje keltská rodina

Ahoj, já jsem Tomáš a žiji se svojí rodinou v keltské osadě, zvané oppidum. Moje rodina má čtyři členy. Taťka, mamka, bratr a já. Živíme se lovem zvěře. Máme psí smečku, která nám hodně pomáhá. Já s bratrem se o ně staráme. Připravujeme pro ně potravu, čistíme srst a jejich pelechy. Tatínek je lovec, loví zvěř a stará se, aby v okolních lesích bylo vše, jak má být. O maso se dělíme s ostatními. Maminka vydělává kůže, ze kterých vyrábí přikrývky, boty a jiné výrobky. Máme stále moc práce a máme ji rádi. Taková je moje keltská rodina.

Tomáš Kouba

Keltové

Dobrý den. Já jsem Honza a budu vám dnes říkat, jak já a moje rodina žijeme spolu s ostatními Kelty. Když jsme ráno vstali, táta a já jsme šli na ječmen na naše pole, neboť budeme vařit pivo. Mamka s Jirkou a ostatními bráchy zatím přichystali snídani. Za chvilku jsme se vrátili a mamka už s brášky měla uvařenou snídani, čaj z lučních bylin, placky s medem a ovoce. Najedli jsme se a šli vařit to pivo. Pak jsme šli s brášky a s tátou do lesa na dříví a mamka mezitím uvařila oběd ze zeleniny, plodů a z masa z ovce. Tak podobně probíhají naše dny. Bydlíme ve velkém domě v oppidu, v domě máme chlév s krávou, teletem a ovečkami, dále obytnou místnost, kde žijeme, pracujeme a odpočíváme my všichni. Ještě máme spíž se zásobou potravin. Kolem nás je ještě několik větších i menších domů. Máme tady také hrnčířskou dílnu a hlubokou studnu. Žije se nám tady dobře, pracujeme i bavíme se společně, pomáháme si. Je tu hezká příroda, kterou uctíváme a máme ji rádi.

Jan Horský

Keltská rodina

Já Hana mám rodinu - taťku Petra, mamku Hanu a bratra Michala. Jsme zemědělci. Obděláváme spolu s ostatními rodinami společná pole. Úroda z těchto polí se skladuje ve společných sýpkách a je obživou pro celou naši osadu. Tatínek také pomáhá udržovat ochranný val okolo osady, abychom byli v bezpečí. Bratr pomáhá na poli, ale učí se u našeho kováře jeho řemeslu. Já pomáhám mamince připravovat pokrmy. Ve volném čase spolu vyrábíme různé šperky. Máme také dva koně, kteří nám ulehčují práci na poli. Právě teď je jdeme s tatínkem krmit.

Tak ahoj, keltská holka Hanča Kropáčková

My, Keltové

Jmenuji se Pavel, jsem jeden ze součastných Keltů žijících v oppidu, které je rozlehlé asi 20 hektarů. Je chráněné strmými svahy a řekou. Nejvíce zranitelná místa jsou chráněna dvojitým, místy i trojitým valem. Moji dávní předci dobyli Řím a dále se stěhovali na jihovýchod a jihozápad. Jsme výborní řemeslníci, kováři a kovotepci, dokonale zpracováváme železo, bronz, zlato, stříbro a měď. Také ovládáme hrnčířství, používáme hrnčířský kruh k výrobě hliněných nádob. Razíme též mince, které nazýváme duhovky. Ale někteří z nás používají také římskou měnu. Jsme také výborní zemědělci, ke zpracování obilí používáme kamenné mlýny – žernovy, chováme koně, které zapřahujeme do čtyřkolových vozů. Naše ženy tkají na stavech, získané sukno používají k výrobě oděvů. Umíme vyrobit mnoho nástrojů, například nůžky na vlnu, spony – zavírací špendlíky, kladiva, pily.

My Keltové máme spoustu svátků, které dodržujeme. První z hlavních svátků se nazývá SAMAIN – konec keltského roku. Nový rok začíná západem slunce po Samainu. Uctíváme při něm památku mrtvých předků a na jejich počest se konáme obřady. Pak následuje ALBAN ARTHUAN – zimní slunovrat. Druhý hlavní svátek IMBOLC je příprava na růst a obrodu. Dále slavíme svátek jarní rovnodennosti ALBAN EILER, pak následuje třetí hlavní svátek BELTANE, což je svátek plodnosti. Konají se magické obřady. Pak následuje svátek ALBAN HERUIN. To je svátek letního slunovratu, sbíráme byliny, protože byliny sebrané v tento den mají nejvyšší účinnost. Čtvrtým hlavním svátkem je LUGNASAD, to je předžňový svátek na počest sňatku boha Luga s matkou Zemí. A blíží se konec keltského roku ALBAN ELVED – podzimní rovnodennost a my se těšíme na další rok.

Pavel Šlitr

Já, Kelt

Já jako bohatší Kelt a řemeslník žiji v oppidu. Naše oppidum jsme pojmenovali Hradiště. Vystavěli jsme ho nad řekou, která ho chrání před nepřáteli. Není zrovna největší. Oppida, která jsem navštívil, byla mnohem rozlehlejší. Z větší části je chráněné strmými svahy a řekou. Kolem jsme vystavěli dvojité a někde i trojité valy. Jsem skvělý řemeslník. Jako kovář umím zpracovávat železo, bronz, zlato, stříbro a měď. Také používám hrnčířský kruh. Umím razit mince, říkáme jim duhovky, vyrábíme je ze zlata, s nápisem BIATEC. Na mletí obilí používám kamenný mlýnek – žernov. K vozům zapřaháme koně. My Keltové často slavíme. Nejvíce uznávané máme čtyři svátky. První z nich se jmenuje Samain, uctíváme při něm své zemřelé předky. Druhý nazýváme Imboic, je přípravou na růst a obrodu přírody. Beltane je třetím hlavním svátkem, je to svátek plodnosti a oslavy jara. Poslední hlavní svátek je Lugnasad, ten slavíme přede žněmi.

Marek Suda

Slavný den v našem oppidu

Jmenuji se Pavlína. S rodiči, bratrem, babičkou, dědou a ještě spoustou dalších Keltů žijeme v docela malém oppidu. Zde máme, tak jako další obyvatelé, postavený dřevěný dům. Žije tu s námi veliký černý pes Baryk, který náš dům hlídá. Můj tatínek je výborný bojovník, děda je kovář a babička s mamkou se starají o domácnost. My s bratrem Ondřejem si hrajeme na bojovníky, kteří bojují proti nepřátelům. Až budu velká, chci být taky bojovnice. Moje maminka nosí krásný náhrdelník a náušnice z pozlaceného bronzu. Chtěla bych mít taky takové náušnice. Tatínek mi slíbil, že až ještě kousek povyrostu, koupí mi podobné. Dnes máme k obědu jenom lesní plody a vodu, protože večer slavíme svátek Samain, tedy konec našeho keltského roku. Jakmile zapadne slunce, začne nový rok a my budeme slavit památku našich předků. Po obědě jdeme s Ondrou k našemu strýci. Pomáháme mu s keramickými nádobami. On totiž vyrábí nádoby z keramiky na uschování potravin. Než odejdeme domů, dá nám strýc jednu minci za to, že jsme mu pomáhali. Mincím říkáme duhovky, protože se krásně třpytí. Jsou celé ze zlata a strýc je dostává za své zboží, když ho prodá obzvlášť hodně. V našem oppidu už od rána probíhají přípravy na oslavu. Maminka krájí a nasoluje maso na opékání. Mnozí obyvatelé šli do lesa na dřevo. Kácí stromy železnými sekyrami, které se občas hodí i k boji. Na slavnost se už moc těšíme, protože dnes i my děti můžeme být vzhůru dlouho do noci.

Pavlína Drápalíková

Úvod

Žáci 4. a 5. ročníku Základní školy Lukavice, okres Chrudim, začali vytvářet v rámci vyučování historické části vlastivědy drobná vyprávění o tom, jak by žili v různých historických epochách. Dále se zabývali pátráním po historii svého bydliště, sepisovali to, co prožili jejich blízcí. Své zápisky doplnili obrázkem. Z pátrání vznikl tento blog a publikace, kterou se všichni žáci pochlubili svým rodičům. Úvodní obrázek nám namalovala jedna z maminek, paní Vlasta Zástěrová.