Jmenuji se Pavlína. S rodiči, bratrem, babičkou, dědou a ještě spoustou dalších Keltů žijeme v docela malém oppidu. Zde máme, tak jako další obyvatelé, postavený dřevěný dům. Žije tu s námi veliký černý pes Baryk, který náš dům hlídá. Můj tatínek je výborný bojovník, děda je kovář a babička s mamkou se starají o domácnost. My s bratrem Ondřejem si hrajeme na bojovníky, kteří bojují proti nepřátelům. Až budu velká, chci být taky bojovnice. Moje maminka nosí krásný náhrdelník a náušnice z pozlaceného bronzu. Chtěla bych mít taky takové náušnice. Tatínek mi slíbil, že až ještě kousek povyrostu, koupí mi podobné. Dnes máme k obědu jenom lesní plody a vodu, protože večer slavíme svátek Samain, tedy konec našeho keltského roku. Jakmile zapadne slunce, začne nový rok a my budeme slavit památku našich předků. Po obědě jdeme s Ondrou k našemu strýci. Pomáháme mu s keramickými nádobami. On totiž vyrábí nádoby z keramiky na uschování potravin. Než odejdeme domů, dá nám strýc jednu minci za to, že jsme mu pomáhali. Mincím říkáme duhovky, protože se krásně třpytí. Jsou celé ze zlata a strýc je dostává za své zboží, když ho prodá obzvlášť hodně. V našem oppidu už od rána probíhají přípravy na oslavu. Maminka krájí a nasoluje maso na opékání. Mnozí obyvatelé šli do lesa na dřevo. Kácí stromy železnými sekyrami, které se občas hodí i k boji. Na slavnost se už moc těšíme, protože dnes i my děti můžeme být vzhůru dlouho do noci.Pavlína Drápalíková
Žádné komentáře:
Okomentovat