
Tento příběh je skutečná událost z první světové války. Pojednává o dvou bratrech, kteří byli strýci mého dědy. 28. července 1914 vypukla první světová válka a čeští vojáci byli povoláni do zbraně. Starší Josef, kterému bylo dvacet let, narukoval do války a musel bojovat za Rakousko-Uhersko proti Rusům na východní frontě. Tak jako všichni čeští vojáci bojoval i on v rakouské uniformě.
Boje probíhaly za každého počasí ve dne i v noci a při nedostatku jídla a pití. Každý střet s houževnatými Rusy byl velmi vyčerpávající, tvrdý a nelítostný. Vždy přinesl mnoho obětí na životech, jak na jedné, tak i na druhé znepřátelené straně. Po urputném boji se přece jen podařilo proniknout hlouběji na ruské území. Na podzim v roce 1915 při boji u Kovelu byl Josef zastřelen, když běžel ke zraněnému kamarádovi, aby mu mohl pomoci. Jeho jméno je vyryto na kamenném pomníku před naší školou.
Mladší Emil, kterému bylo pouhých osmnáct let, musel také jít do války. Bojoval jako legionář za samostatné Československo. Prošel válkami v Itálii a Maďarsku proti Německu. V roce 1916 byl při jedné z bitev zraněný a dlouho se ze zranění léčil, po uzdravení se vrátil zpět do legií, kde bojoval až do konce války. Po skončení války v listopadu 1918 se po půl roce vrátil zpět do rodné vlasti. Jeho radost netrvala však dlouho, protože musel jít znovu na vojnu a sloužil dva roky jako československý voják.
Patrik Zástěra