Než začala první světová válka (která vypukla po atentátu na následníka trůnu císaře Ferdinand d´Este), bydleli jsme s babičkou a dědou v Praze. Táta s dědou pracovali na nádraží. Vozili například na nákladních vozech palivo (uhlí), suroviny, potraviny nebo i komunální odpad. Pak těsně před první světovou válkou jsme se přestěhovali do České Skalice, kde žilo v roce 1910 přesně 3 297 obyvatel. Ve městě tehdy bylo 829 rodin, z toho bylo 1 238 mužů a 1 437 žen. Když jsme se přestěhovali, tak tátu, dědu a mé dva starší bratry naverbovali na vojnu. Já jsem se skamarádila s Dorotou, která bydlela vedle nás. Její máma měla menší pekárnu. My s Dorotou jsme pomáhali ve zdejším krámku. Donášeli jsme do domů nákupy, které si lidé objednali. Po práci jsem většinou hlídala mladší sourozence - dvouletou sestru Annu a pětiletého Vojtu. Ostatní sourozenci (Božena, Jaroslav, Anežka a Lucie) většinou lítali s ostatními dětmi venku a vraceli se domů jen na oběd, takže jsem se o ně nemusela moc starat. Pak se k nám zatoulalo kotě. Pojmenovala jsem ho Ťapička a nechala jsem si ho. Bylo celé černé, jenom někde mělo bílý flek. Na konci války se táta s dědou a mými bratry vrátili domů.Daniela Málková
Žádné komentáře:
Okomentovat