Život za socialismu

Babička: Moje babička se narodila v Pardubicích. Když byla malá, byly banány a pomeranče jen na Vánoce. Hraček nebylo mnoho. Měla doma rozhlas po drátě. Měla čtyři sourozence, ona z nich byla nejstarší, a proto musela hodně pomáhat mamince. Například chodit do prádelny či umývat nádobí. Jezdila hodně na tábory. Místo limonád měli šuměnky, to byly tři druhy žlutá, oranžová a červená. Nejvíc hráli hliněnky. Chodila do školy šest dní v týdnu a nebyly žádné kroužky.

Děda: Narodil se ve Svojšicích. V sobotu a v neděli jezdil na Pionýru zmrzlinář a rozvážel zmrzlinu, nebo když měl řidič z ČSAD volno, tak je vozil za pár korun na výlety. Tehdy nebyly počítače a všelijaká takováhle technika, děti k sobě měly blíž. Protože měli pole, děda často objevoval na stole cedulku se zprávou například: „Oběd máš v troubě, až se najíš, přijď pomáhat na pole.“ V létě chodili k řece. Na Vánoce dostával oblečení. První kolo dostal v patnácti. Chodil ministrovat do kostela a když ho pan farář jednou poslal pro svačinu, místo svačiny koupil sto lízátek.

Mamka: Narodila se v Chrudimi a bydlela v Rozhovicích. Chodila do pionýra, kde pomáhala s jiskřičkami. V jedenácti letech se už učila jezdit na motorce. Jezdila na pionýrské tábory. Učila se hrát na kytaru. Měli auto Dacii bílou, ale nepamatuje si to přesně, protože často měnili auta. Měla psy Míšu a Čertici. Dále měla sedm koček. Chodila hodně ke koňům nebo do kina. Taká často spala venku ve stanu. Jezdila se koupat do Čepí nebo do Jezbořic na kole. Často chodila pěšky.

Táta: Táta nechodil do pionýra, protože se tam neměl jak dostat, a proto měl často ve škole problémy. Doma již měli černobílou televizi. Za jeho doby už bylo více hraček a měl promítačku. Chodil do šachů a do rybářského kroužku. Musel pomáhat na poli a od dědy dostával 5 Kč za jeden okopaný řádek. Měl již koloběžku, trojkolku, proti babičce a dědovi měl už lepší život a bylo více možností.

Daniela Málková