Píše se rok 1939 a v Československu je mi velmi špatně, protože začíná druhá světová válka. Rozhodla jsem se, že se uteču na západ do Francie. Protože jsem prodělala pilotní výcvik, chtěla bych vstoupit k Royal Air Force a bojovat proti Němcům. Útěk mi trval celý měsíc. Když jsem konečně doputovala do výcvikového střediska v Anglii, poslali mě na výcvik. Po roce jsem byla plně vycvičená a protože začal vznikat oddíl československých pilotů, byla jsem k nim zařazená. Dostala jsem vlastní bojové stíhací letadlo, které se mi velmi líbilo. Po dalším roce bojových operací jsem nevěřila, že vůbec ještě žiju. Mnoho mých kamarádů Němci sestřelili. Na jeden den svého života asi nikdy nezapomenu. Sestřelili mě. Ale já jsem naštěstí stihla vyskočit s padákem. Jenže jsem si při seskoku zlomila nohu. Hned mě odvezli do nemocnice, kde jsem se podrobila několika operacím. Teprve po půl roce jsem mohla začít znovu létat. To už skončila bitva o Anglii a my jsme létali spolu s bombardéry nad Německo. Zde jsme nepříteli působili značné škody. Když v roce 1945 válka skončila, vrátila jsem se do Československa. Tady se ale víc a víc ujímali moci komunisté. Proto jsem se znovu odstěhovala do Anglie, kde jsem si našla práci. Myslím, že zde zůstanu již do konce svého života.Daniela Málková
Žádné komentáře:
Okomentovat