Narodil jsem se v Brušperku u Ostravy. Žil jsem s mámou až do mých 24 let, kdy do Čech vtrhli Němci a začala druhá světová válka. Můj kamarád Jarda se rozhodl, že se stane partyzánem. Pak začal přemlouvat i mě. Já jsem se dlouho bál, ale nakonec jsem šel. Dali mi kulomet špagin a začali jsme dělat Němcům škody. Jednou jsme vyrazili odbouchnout německý vlak. Vše probíhalo hladce, když vtom jeden kamarád zakřičel: „Pozor! Němci!“ a ukazoval na Němce, kteří utíkají k nám. Všichni jsme se rozprchli a já jsem se schoval na stromě. Když kolem mě procházeli Němci, skoro jsem ani nedýchal. Čekal jsem celý den a v noci jsem slezl. Vydal jsem se k našemu táboru. Tam bylo vše spálené, rozbité a vykradené. Leželo tam několik mrtvých Němců a nějací mí kamarádi, se zbraní v ruce – bojovali do posledního dechu. Ze třiceti dvou nás zbylo jen třináct. Ti, co jsme přežili, jsme dále škodili Němcům. Přežili jsme jen díky Rusům, kteří nám letecky shazovali jídlo a zbraně. Když Rusové konečně dorazili, bojovali jsme spolu s nimi proti Němcům až do konce války. Po válce jsem se přestěhoval do Hradce Králové, kde jsem si založil rodinu a spokojeně žil.Janek Špás
Žádné komentáře:
Okomentovat