Je rok 1420. Jmenuji se Marta. Žila jsem v louňovickém klášteře svatého Norberta, ale ne dlouho. Dala jsem se na útěk od hory Blaník právě z tohoto kláštera. Předevčírem, zrovna v den svatého Jiří, přišlo tam bratrstvo z nového města hory Tábor, nedávno založeného, a zpustošilo vše: proboštství, nedaleký kostel i starobylý klášter. Ten zapálili. Hořel tak, že se lesnaté dvouvrší chmurného Blaníka rdělo v záplavě ohromného požáru. Všichni prchali. Utekla jsem spolu s mnichem a jeho starým sakristanem. Přidali jsme se k Janu Žižkovi. To byl zbojník. I ten chodil poslouchat kázání Mistra Jana Husa. Když mu bylo dvanáct let, přišel o levé oko. Na jeho cestách do boje, nás provázela píseň a dlouho zněla v hlavách všech… „Kdož jsú boží bojovníci...“ V bitvách se využívaly nejrůznější zbraně: palcáty, cepy, meče, píšťaly, praky, sekery. V Táboře byly vybudovány nové kamenné domy a než jsme tam mohli vstoupit, vybíraly se peníze a takové věci, které měly opravdu nějakou cenu. Václavovi vojáci zajímali ty, co Žižku doprovázeli a pak je odvlékali do Kutné Hory a zde je pobili. Václavův bratr Zikmund usedl na trůn hned po smrti Václava. Bitva už dávno začala a Žižka rozhodl, že se bude bojovat o Prahu. Útočí na Zikmunda. Pak jsme se usadili na Vítkově a čekali na protivníky. Naši bojovníci rychle kopali příkopy pod hradbami. Už se řítí Zikmundovo vojsko. A po chvíli i přesila křižáků. Už to vypadalo, že naše vojsko prohraje, ale Žižkova záloha vyběhla právě včas. A vida, Zikmundovo vojsko zbaběle utíká. Zvítězili jsme! Ale množství našich bojovníků zahynulo.Žižka své druhé oko ztratil při bitvě u hradu Rabí, ale bitvu dokončil. Umírá však v roce 1424 na Moravě u Přibyslavi. Husitské války skončily v roce 1434 nešťastnou bitvou u Lipan.
Pavlína Drápalíková
Žádné komentáře:
Okomentovat