Lukavice

Původní tvrz se rozprostírala na ostrohu nad potokem Holetínkou jihovýchodně od Lukavice. Ostroh spadá na třech stranách strmě do údolí potoka a jen na západě je v úrovni okolního terénu. Dodnes je toto místo nazýváno Hrádek. Hrádek je okrouhlý a je obklopen valem a příkopem. Na západní straně je dvojitý příkop a val. Zbytky zdiva se nepodařilo nalézt. Pro značnou rozlohu Hrádku nelze ani vyloučit, že v těchto místech mohlo být opevnění podstatně starší. Je možné, že tuto tvrz později nahradila jiná, která stála ve vsi Velká Lukavice v místě zvaném Na hrádku. Původní vladycký rod, který se připomíná v držení Lukavice na počátku 14. století, patřil mezi staročeské vladycké rody východních Čech. Užívali zcela mimořádného erbu, kterým byl modrý štít se stříbrným mořským psem. Figura mořského psa patří mezi nadpřirozené heraldické figury – monstra. Jde o mořské zvíře s psí hlavou, projevující velkou agresivitu, vydává zvláštní zvuk pomocí foukání. Lze ho velmi obtížně ulovit a zabít. Dnes je mořský pes součástí znaku obce Lukavice.

Lukavice se poprvé připomíná v listině z roku 1312. Z roku 1318 pochází zmínka o Radslavovi z Lukavice. V období 14. a 15. století je jméno Lukavice spojeno s rodem vladyků z Lukavice. Ti se aktivně účastnili politického života země a ves drželi nejméně do roku 1494. První zprávy o nich máme ze 14. století: Jiří Lukavský z Lukavice měl syny Heřmana a Haška. Lukavičtí Hašek, Jan starší, Jan mladší a Půta roku 1415 zpečetili stížný list proti upálení mistra Jana Husa. Roku 1448 se Hašek a jeden z Janů objevuje v řadách vojska Jiřího z Poděbrad při dobytí Prahy. Lukavici držel ještě v letech 1484 a 1494 blíže neurčený Jan Lukavský, ale nedlouho poté ji prodal. První zpráva o lukavické tvrzi je z roku 1494, kdy jí Vladislav II. Jagelonský, který ji získal od Kateřiny z Adršpachu, daroval spolu s dvorem, obcí Velká Lukavice a dalšími šesti vesnicemi Čeňkovi Kunovi z Kunštátu. Roku 1509, když už tvrz patřila Janu Janovskému ze Soutic, který ji připojil ke svému žumbereckému panství, přepadl tvrz a celé panství zemský škůdce Jiří Býchorský. Lukavickou tvrz vypálil a při požáru zahynulo devět lidí. Tvrz však byla nejspíš brzy obnovena, protože při prodeji žumbereckého panství roku 1510 Mikuláši Trčkovi z Lípy není zmínka o jejím poškození. V držení Trčků ztrácí tvrz na významu, jelikož přestala sloužit jako centrum samostatného statku a rychle pustla. V roce 1529 připadla Janovským ze Soutic a byla připojena ke statku Orel společně s Kunčím, Radochlínem, Vížkami a Loučkami. V té době je tvrz uváděna již jako pustá a naposledy je zmiňována roku 1616. Po bitvě na Bílé hoře byl lukavický majetek zkonfiskován a rozprodán. Do osudu panství poté významně zasáhla třicetiletá válka, kdy zde často loupili císařští vojáci i Švédové.

Pavel Šlitr