Z historie Bítovan

První zmínka o Bítovanech je datována k roku 1347. V roce 1344, za panování Karla IV. bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Jemu jsou podřízena v roce 1344 nově založená biskupství litomyšlské a olomoucké. A rokem 1349 začíná historie kostela v Bítovanech i Bítovan samotných. Na věži kostela byly v minulosti původně tři zvony. Do dnešních dnů se dochoval jen jeden a nese jméno Jan Nepomucký. Jako nejstarší držitel statku bítovanského se uvádí Mstislav Rakušic z Bítovan z rodu Lukavských roku 1361. Připomínán je v pamětech kláštera vilémského. Rod Lukavských používal ve svém erbu psí hlavy a rybí ocas. Roku 1415 byly Bítovany v držení Albrechta z Bítovan. Ten podpořil stížný dopis do Kostnice, dějiště kostnického koncilu a místa upálení Jana Husa. V roce 1438 jsou Bítovany ve vlastnictví Aleše z Bítovan – tomu patřil i Strádov, Přestavlky a Zájezdec. Dalším vlastníkem je v roce 1449 Blech z Bítovan, příznivec Jiřího z Poděbrad. Na začátku 16. století vlastnil Bítovany vladycký rod Závišů z Osenice. V druhé polovině 16. století dochází k rozdělení Bítovan. Jednu polovinu vlastnil Jan starší Záviš z Osenice, který svoje statky rozšířil roku 1569 o dvůr a ves Seslávky i s dílem vsi Rosice. Jeho náhrobní kámen je zazděn na severní straně kostela svatého Bartoloměje v Bítovanech. Druhý díl, ke kterému mimo tvrz patřilo i půl kostela a polovina patronátu nad kostelem, zřejmě patřil Janu mladšímu z Osenice, který roku 1590 zemřel. Po jeho smrti spravovala majetek za nezletilého syna z prvního manželství vdova Johanka z Voděrad. V roce 1595 po vyplacení nevlastní matky, se ujal vlastnických práv Hynek Bernard Záviš. V roce 1607 prodal tvrz i s dvorem Václavu Ostroměřskému z Rokytníka. Znakem Ostroměřských byla stříbrná pravice, chráněna brněním, držící stříbrnou širočinu v červeném štítě. Bítovany byly rodově rozděleny do dvou polovin. Menší polovina patřila Ostroměřským a druhá patřila k Přestavlkům. Středem byl kostel svatého Bartoloměje.

Tomáš Kouba