Obec Lukavice

Lukavice se poprvé připomíná v listině z roku 1312. Z roku 1318 pochází zmínka o Radslavovi z Lukavice. V období 14. a 15. století je jméno Lukavice spojeno s rodem vladyků z Lukavice. Ti se aktivně účastnili politického života země a ves drželi nejméně do roku 1494. První zprávy o nich máme ze 14. století: Jiří Lukavský z Lukavice (zemřel 1361) měl syny Heřmana a Haška. Lukavičtí Hašek, Jan starší, Jan mladší a Půta roku 1415 zpečetili stížný list proti upálení mistra Jana Husa, roku 1440 se Čáslavského sjezdu účastnili Jan, Jan Šilhavý a Hašek. Roku 1448 se Hašek a jeden z Janů objevuje v řadách vojska Jiřího z Poděbrad při dobytí Prahy. Lukavici držel ještě v letech 1484 a 1494 blíže neurčený Jan Lukavský, ale nedlouho poté ji prodal. První zpráva o lukavické tvrzi je z roku 1494, kdy jí Vladislav II. Jagelonský, který ji získal od Kateřiny z Adršpachu, daroval spolu s dvorem, obcí Velká Lukavice a dalšími šesti vesnicemi Čeňkovi Kunovi z Kunštátu. Roku 1509, když už tvrz patřila Janu Janovskému ze Soutic, který ji připojil ke svému žumbereckému panství, přepadl tvrz a celé panství zemský škůdce Jiří Býchorský. Lukavickou tvrz vypálil a při požáru zahynulo 9 lidí. Tvrz však byla nejspíš brzy obnovena, protože při prodeji žumbereckého panství roku 1510 Mikuláši Trčkovi z Lípy není zmínka o jejím poškození. V držení Trčků ztrácí tvrz na významu, jelikož přestala sloužit jako centrum samostatného statku a rychle pustla. V roce 1529 připadla Janovským ze Soutic a byla připojena ke statku Orel společně s Kunčím, Radochlínem, Vížkami a Loučkami. V té době je tvrz uváděna již jako pustá a naposledy je zmiňována roku 1616. Po Alšově smrti 1552 převzal orelské zboží jeho mladší syn Jan Janovský, který dosáhl úřadu krajského hejtmana. Zemřel v roce 1574 na tuberkulózu, pozůstalé Janovy sestry prodaly orelské zboží svému švagru Janu Kekulovi ze Stradonic, ten rozšířil statky o zboží strádovské a nasavrcké (1585), takže Lukavice i Lukavička byly součástí poměrně velkého panství. To se ovšem rozdrobilo po Kekulově smrti roku 1589. Nejstarší Kekulova dcera Anna, manželka Jindřicha Kunaty Dobřenského, musela jako věno vydat své mladší sestře Barboře Lukavici, Kunčí a část Orle. Tím se takřka na sto let pomyslně rozdělily cesty Lukavice Velké a Malé.

Pavlína Drápalíková